Jizerská 50

Exklusivní rozhovory s lyžaři našeho týmu.

Pokud jsi relativně zdravý, jediný limit je pouze tvoje hlava.

Jak hodnotíš letošní Jizerskou 50?

Honza:

Skvěle, neboť podíváme-li se pravdě do tváře a na rok narození ve vašich občankách, tak největší radost je, když se vrátíme po svých a celí . Ale jinak opravdu paráda, i když jsme tam byli potřetí, tak každá "Jizerská" byla trochu jiná a tahle se zase vydařila, ať už počasím nebo navázáním mezinárodní spolupráce a s klidným nadhledem řešení nenadálých událostí (vichřice, málo slivovice).

Vašek:

Tak za mně to byl zatím nejlepší ročník. Krásný počasí, na poslední chvíli i dostatek sněhu, nádherný panoramata...Jen na to kochání nebylo moc času... Petr:

Na letošní Jiz 50 jsem se důkladně připravoval, protože jsem už konečně chtěl byt lepši než Vašek. Zakoupil jsem závodní mázu, závodní kombinézu a zavodni stravu, ale Vašek byl letos opět lepší.

Michael:

Velmi kladně. Konečně jsem v zimě viděl sníh a postavil se na běžky. 50 km za zimu na běžkách sice není moc, ale lepší než nic. Navíc mě potěšila cesta domů. Mám rád vlaky a těch jsem si užil nadmíru a ten den dovolené navíc také nebyl k zahození.

Pavel:

Krása střídala nádheru. Prvních dvacet kilometrů jsem byl mrtvej od pasu dolů, posledních třicet kilometrů i od pasu nahoru.

Co Tě nejvíc zaujalo, překvapilo?

Honza:

Nejvíc jsem překvapil sám sebe, když

jsem si nevzal žádné poučení z předešlých dvou ročníků, chytře jsem podcenil ranní doplnění energie a myslel jsem si, že to prostě nějak odjedu. Z tohoto omylu mě vyvedl osmnáctý kilometr, kdy jsem cítil, jak se měním v hadrovou panenku, slyšel jsem jak mě nemilosrdně dojíždí vodič s jedním nevidomým závodníkem a já nejsem schopný s tím nic dělat (když mě předjížděli asi popáté, tak jsme si i pokecali) a vzpomněl jsem si na své silácké řeči z vlaku, že bychom měli ještě zkusit "Vasák".

Vašek:

Během celého závodu mně zaujalo ve stopě přede mnou několik zajímavých "objektů", ale jak už jsem se zmínil v předchozí odpovědi, nebyl čas se kochat... Petr:

Překvapilo mě, ze i pres moji důkladnou přípravu mě Vašek opět předjel.

Michael:

Že v Bedřichově a v okolí byl skutečně sníh a lyže vydrželi nerozlepené celých 50 km, ale jedna měla na mále a skluznici už chtěla nechat někde před Hřebínkem. Překvapilo mě také, že zbytek týmu zvládl, po pohankové večeři, závod bez nehody.

Pavel:

Zaujalo mě počasí a prvních 400 metrů, to jsem si užíval. Všude kamery, diváci, drony, fanynky z celé zemegule. Překvapilo mě, kolik mě letos předjelo lyžařek, nicméně díky řadě z nich jsem dojel do cíle. Neskutečný, jak i v mém věku testosteron funguje.

Co bylo na letošním závodě nejtěžší a naopak nejlehčí?

Honza:

No, nejtěžší pro mě bylo přečíst popis, psaný malým písmem na energetických gelech, které jsem si s sebou přivezl a nakonec ani nepoužil. Nejlehčí bylo lehnout si po závodě do postele a dát si pivo, které nám Michal nosil z hospody:-).

Vašek:

Tak nejtěžší byla určitě zpáteční cesta domů vlakem, kterou nám pořádně zkomplikovala Sabina(orkán). Když jsem spočítal průměrnou rychlost našeho "rychlíku", tak byla jen o chlup vyšší než naše den předtím na trati Jizerské 50 . A co bylo nejlehčí? To mně fakt nic nenapadá…Snad jen posezení večer po závodě na penzionu se slovenskými přáteli. Tam už vládla pohoda…

Petr:

Nejtěžší byl pro mě v cíli pohled na Vaška, který tam stál s medailí na krku. No a potom cesta domu, která se protáhla díky orkánu Sabine. Nejlehčí to bylo po závode, kdy se vypilo několik piv s partou závodníků ze Slovenska.

Michael:

Nejlehčí bylo prvních 40 km, lyže do kopce drželi, z kopce a po rovinkách docela i jeli. A nejtěžších bylo posledních 10 km, kdy jsem si dokázal, že soupaž zvládnu celých 50 metrů. Stříďák jsem změnil na styl dva kroky vpřed, jeden vzad. Asi jsem chtěl najet víc než těch 50 km. Z kopce jsem jel úchvatnou rychlostí alespoň 5 km/h a když u Olivetské hory začal foukat a sílit protivítr, tak jsem měl pocit, že si závod zopakuju v protisměru. Když bude někdo chtít mít dokonalou mázu, nebojte se zeptat.

Pavel:

Nejtežší jednoznačně první noc bez manželky na Jizerce a následně první tři měsíce s ní doma v karanténě .Ne, to je legrace, jsem šťastně vdaný. Nejlehčí bylo focení před závodem a podpis dvou fanynkám, které si mě zjevně spletly s norským závodníkem Morte Aide Pedersenem - nejsme si tak ani moc podobni ve tváři dle médií, ale odborníci se shodují, že běžecký styl je k nerozeznání.

Jak se připravuješ na další ročník?

Honza:

Byl jsem v optice si pořídit silnější brýle, historicky brzy mám letos naježděno na kole několik set kilometrů a doufám, že bude letos úroda a něco vypálím, abychom nedělní zpívánky se slovenskými kamarády a zpáteční cestu i s nějakou tou vichřicí přežili v dobré náladě.

Vašek:

Tak zatím probíhá jen příprava teoretická u pivka...Na praxi je času dost...

Petr:

Mam připravený tréninkový plán na kolo, běh a lyže. Zařadil jsem do přípravy i několik závodu. Poběžím v srpnu opět letní Jizerskou 50. V říjnu jedu na kole náročný Bobrcup. Letos chci najet víc km na kolečkových lyžích a pilovat techniku. Podrobnosti psát nebudu, aby konkurence ze severu neopisovala.

Michael:

Zahazuju vosky, klistry jsem zvládl zahodit už loni. Vybírám nové lyže, mám pocit, že ze skluznice á la krokodýlí tlama se nepojede moc dobře. Učím se jíst pohanku a pít šťávu z červené řepy. Už začínám cítit první výsledky, alespoň ve zrychlení na krátkou trať a ve sjezdovém posedu.

Pavel:

Přemýšlím o nových lyžích s nanotechnologií a nové titanové či keramické kýčli.Rozhodnout bych se chtěl ovšem až těsně před závodem dle podmínek na trati.

FUTSAL CLUB KRÁSENSKO 04

...víc než futsal